Hodnocení z pohledu vedoucího atletického družstva Marka Čepeláka – občas se může lišit i zcela rozcházet s představami samotných aktérů.
Přesně před rokem touto dobou jsme odjížděli z Olomouce a mohli se radovat ze zisku zlatých medailí družstva žáků a sedmého místa družstva děvčat. Moje přání do sezóny 2013 bylo zopakovat finálovou účast a pokusit se přiblížit opět stupňům vítězů. V sobotu 5.10.2013 v 17:25 h si pověsila na krk bronzové medaile děvčata a o 10 min později vystoupili na nejvyšší stupínek chlapci.
Neuvěřitelné, skvělé, nádherné!
Tento úspěch si zaslouží podrobnější hodnocení všech zúčastněných.
Chlapci:
Do této sezóny vstupovali v roli obhájců republikového titulu. A jak všichni víme, vždy je těžší obhájit, než poprvé získat. Po loňském posílení o „jablonecké komando“ asi málokdo věřil, že by se nám letos mohlo podařit zopakovat tento úspěch. Ale už v průběhu sezóny vše nasvědčovalo tomu, že družstvo je výborně poskládané a hostující posily z Vlašimi a Jablonce do týmu skvěle zapadly. Na Mistrovství ČR jednotlivců v Praze se na start postavilo 23 žáků a žákyní, což je samo o sobě zdaleka nejvyšší číslo od roku 2000 a naše optimistické vyhlídky se měly naplnit právě na Kladně. Všechno do sebe náramně zapadlo a odměnou pro kluky je vítězství i obhajoba zlatých medailí!
Jan Kisiala – předvedl to, co od něj všichni očekávali, byl tahounem družstva, dokázal se 2x v sezóně vydrápat z nepříjemného zranění zad, bojoval, dřel a dovolím si tvrdit, že na nízkých plotech byl letos českou jedničkou. Ve finále ke všemu ještě přidal důležité body v tyči.
Matěj Běhounek – kdo by Matěje neznal, těžko by ho řadil mezi nejlepší sprintery této sezóny. Tichý, nemluvný, ale na dráze nedal nikomu ani cm zadarmo a o kombinaci 60, 150, 300 m, dálka už se mu asi i zdá.
Petr Urbánek – Petr se rapidně zlepšil letos ve všech disciplínách. A byť jeho postava vypovídá o vrhačských přednostech, jeho univerzálnost je pro družstvo k nezaplacení. Ve finále moje slova potvrdil a bodoval, v kombinaci disciplín dálka, 150, koule.
Pavel Petřík – již v loňském roce vystrkoval drápky a bylo jen otázkou času, kdy začne cenit zuby. První třístovka pod 40 s ve finále družstev a kvalitně odběhnuté obě štafety… Příští rok se máme na co těšit.
Štěpán Kuriš – celou sezónu si přál získat první velkou individuální medaili, což se mu splnilo, ke všemu přidal ještě zlato z družstev. Na rovinu říkám, že vytrvalec jeho kvalit nám bude v příštích letech chybět a nahradit ho bude strašně těžké.
Pavel Slavíček – V bledě modrém o něm platí to samé, co o Štěpánovi. Se stýplařskými překážkami si opravdu pohrává a je radost se na jeho běh dívat. Jeho velká individuální medailová radost ještě přijde, ve finále zlepšený osobáček, na závěr sezóny paráda.
Šimon Hausenblas – jsem nesmírně potěšen Šimonovým přístupem ve finále, kde nechal na ovále všechny síly, ale za sebou i všechny soupeře! Určitě mu nevadilo opakované kroužení dokola bez stromů a polních cest. Skvěle odvedená práce!
Svoboda Lukáš - Skvělý vícebojař se do družstva vždy hodí a je pro něj přínosem. Zde to platilo dvojnásob a 25 získaných bodů ve finále nemusím komentovat. Opět ukázal velikou bojovnost, když se nepral jenom se soupeři, ale i s bolavými zády a podobně jako „kyslík“ odvedl pro družstvo 200%. Gratulace k osobnímu rekordu v kouli.
Lukáš Šimon – další roč. 99, který ještě neřekl poslední slovo, se postupným zlepšováním dostal na body ve finále ve všech třech disciplínách, které absolvoval. Věřím, že v závodech nabral potřebné zkušenosti a příští rok je zúročí v dresu Vlašimi, nebo zase jako hostující slávista.
Tadeáš Burski – Atletiku u mě začal dělat před pouhým rokem, ale jeho tréninková píle a výkony ho katapultovaly až do finálové soupisky. Po nepříjemné operaci v půlce září se dal bleskově do kupy a pomohl svými výkony hlavně ve štafetách k celkovému úspěchu.
Filip Vokrouhlík – Podobný tip jako Petřík, stále se zlepšující a teprve sbírající zkušenosti z větších závodů, předvedl ve finále o. r. na 300 m a ve štafetách rozbíhal bojovně 1. úseky.
David Havel – celý podzim šla jeho forma nahoru, né příliš vydařenou dálku nahradil zlepšením na překážkách a že 3 m v tyči stále odolávají?? To nevadí, v hale padnou!
Tomáš Brejcha – v mých očích předvedl na Kladně svůj nejlepší výkon, co ho znám, bojoval, povzbuzoval, skvěle závodil, odvedl pro družstvo neuvěřitelný kus práce na chůzi, kdyby se závodilo ve skoku z mostu, bude první dobrovolník…
Martin Dvořák – osobní rekord na 800 m, 6. místo na 200 m př. kousek za osobním rekoredem, jistota ve štafetě, s takovou bilancí by mohl být určitě spokojen, ale já vím, že příští rok na sebe nároky nezmenší a bude patřit k těm, co potáhnou družstvo za další medailí.
Adam Pekárek – pokud Adamovi vydrží zdraví, začne se konečně protahovat, můžeme se od něj v příštím roce dočkat skvělých výkonů. Po problémech s lýtkem odvedl na Kladně výkony na hranici svých osobáků a využitelnost pro více disciplín se nám bude určitě hodit.
Jan Jaroš – postavou a stylem běhu sice připomíná spíše rytíře v brnění, ale letošní zlepšení na steplu jasně dokazuje, že bude vždy ceněným článkem každého družstva s velkou spolehlivostí zisku bodů.
Jakub Karafiát – v letošním roce slíbil, že omezí tenis a začne se věnovat atletice více než 1x týdně. Zatím má rezervy v technice disciplín, jeho zkrácenost je příkladná a i Peky by mohl občas závidět. Každopádně potenciál tam je obrovský a jsem zvědavý na příští rok.
Jan Kaisler – celý rok odváděl nenápadnou práci, která mu vynesla místo v sestavě na úkor jiných borců a jsem přesvědčený, že ho nakopne do další práce. Jeho disciplínu zatím těžko určit, tak se necháme překvapit.
Jan Herman – až si tenhle kluk uvědomí, k čemu, jak a proč se používají jednotlivé části jeho těla, stane se slavným a možná i nejslavnějším. Obrovské srdce bojovníka, které ve finále použil, tlouklo pouze červeno – bíle. A už za mnou nechoď před štafetami, že tě něco bolí, stejně ji poběžíš.
Vít Monzar – přijel pouze na poslední kolo, rozhodně se neztratil a pokud v příštím roce bude chtít hostovat opět za sešívané, rád ho v družstvu uvidím. Dva osobáčky, skvělá práce!
Zároveň bych chtěl poděkovat všem klukům, kteří se na finálovou soupisku nedostali, ale v průběhu roku se zasloužili o postup, včetně Jana Růžičky, který jel jako náhradník a určitě pro něj nebylo příjemné sledovat celé závody z tribuny. Kluci nevěšte hlavy, jenom porážka rodí vítěze a příští rok může být vše jinak.
Děvčata:
Je tomu dlouhých 12 let, co slávistická děvčata získala poslední medaili v soutěži družstev a vám v té době byly 2-3 roky, učily jste se používat svoje ruce a nohy a žádná z vás neměla ponětí, kam ji zavedou kroky života. Na Slavii bylo vždy několik šikovných holek, ale dlouho se nedařilo poskládat družstvo, kde by do sebe vše zapadlo. Až letos dorostla generace, o které jsem již před 3 roky (ještě jako o mladších žákyních) říkal, že bude opravdu silná. Rok se sešel s rokem, medaile zaslouženě visí už někde ve vašem pokoji a já doufám, že na další se nebude čekat opět desetiletí.
Tereza Semecká – těžko mohu udělat něco jiného, než smeknout klobouk. Naprostá jistota nad překážkami, letošní česká jednička s českým rekordem na 200 m př., obrovská opora družstva, děkuji za příkladné hostování.
Karolína Jirmanová – Obrovská bojovnice, která přesně vyplnila mezeru, kde nás tlačila bota a to sprinty a skok daleký. Od začátku sbírala velké množství bodů, kterých ve finále bylo přesně 25. Spolu Terezou nasbíraly 1/3 bodů celého družstva, za což ji patří obrovské poděkování.
Kateřina Kvasničková – závod od závodu se zlepšovala, ve finále pomohla v krátké i dlouhé štafetě a špatně neběžela ani dlouhé překážky. Sbírání zkušeností pro ni má určitě veliký význam.
Amálie Švábíková – je až neuvěřitelné, jakým způsobem dokáže fungovat na závodech tvoje hlava! Jsi prostě závodnice se vším všudy, obdivuji obětavost pro družstvo, kdy jsi i s podvrknutým kotníkem odskákala super závod. Na druhou stranu na vyhlášení se prostě čeká, je to součást závodu, to si musíš uvědomit.
Andrea Duchoňová – Andrea by určitě vzala za vděk, kdyby mohla nastoupit do 6 disciplín, ale to prostě nejde. Na Kladně předvedla pro družstvo neskutečný výkon, a i když je možná zklamaná z některých výkonů, její bodový přínos byl skvělým základem pro celkové 3. místo.
Alžběta Dostálová – finále ji nevyšlo úplně podle představ, hlavně kvůli zranění, které léčila od MČR jednotlivců. 150 m běžela těsně za svým osobákem, s 200mpř se zatím trošku pere, ale věřím, že příští rok výkonnost ustálí a bude jednou z vůdčích osobností v cestě za obhajobou bronzových medailí.
Anna Šimková – v semifinále a finále absolvovala nejtěžší možnou kombinaci 300, 1500, 4x300 m a zvládla ji bravurně. Od začátku sezóny vylepšila osobní maximum na třístovce téměř o 3 s a úspěšně se prala i na 1500 m, kde běžela o necelé 2 s za osobním rekoredem. Věřím, že tahle holka ještě neřekla poslední slovo a svůj potenciál ukáže v příštích letech.
Lea Mitrovičová – 800 m odběhnutých na hranici svých možností, ve štafetách opora na svém úseku. Po výpadku tréninku v přípravném období a vynechání celé halové sezóny se dala neskutečně rychle do kupy a myslím, že v jejím případě má bronzová medaile vlastně barvu zlata.
Jana Matějková – Janu bych přirovnal k Pavlu Slavíčkovi, jak stylem běhu, tak mentalitou na trati a v tréninku. Skvěle odvedená práce na 1500 m, kde ji chyběli v konci síly, nic nemění na mém přirovnání /zatím nebroušený diamant/. Na příští rok jsem opravdu zvědavý.
Klára Holečková – body ze štafet byly nakonec nesmírně důležité a Klára dokázala i v posledním závodě sezóny zaběhnout na 150 m osobní rekord.
Lucie Jarošová - postupné zrychlování v průběhu podzimu vyneslo Lucii stabilní místo ve štafetě A a zároveň zakončila sezónu osobním rekordem 8,45 s na 60 m. Takhle se závodí a bojuje!
Martina Dvořáková – na podzim také více nemocná, než zdravá pomalu získává pevnou půdu pod nohama a necelý rok tréninku ji stačil k tomu, aby získala stabilní místo ve štafetách. Osobáček na 300 m těsně pod 45 s je pro ni určitě sladkou odměnou.
Michaela Treglerová – obrovský talent, který tahle holka má, ji může v příštím roce přinést hlavně v oštěpu sladkou odměnu v podobě medaile z MČR. Osobáček v disku také není k zahození, a proto si dovolím jednu radu: Gymnastika nebo atletika?
Eliška Palátová – neuvěřitelné a příjemné překvapení, kam to lze dotáhnout téměř bez tréninku! Eliška si s kladivem náramně rozumí a těžko říct, kam je do schopna hodit, až se naučí 2 otočky… 5. místo ve finále a osobní rekord – skvělá bilance.
Martina Sládková – nedobrovolně – dobrovolně, ráda – nerada, šla – nešla, ale přesto už si musí připustit, že chůze bude alespoň po nějaký čas její hlavní disciplína. Neuvěřitelná obětavost pro tým, cením si toho a děkuji.
Veronika Havelková – nejlepší chodeckou trojku v této sezóně předvedla právě ve finále družstev, poprvé pod 20 min, v bledě modré platí to samé co u Martiny.
Kateřina Jakoubková – třetí chodkyně do party, která zatím hledá svoji disciplínu a chůze se jeví jako jedna těch, kde dokáže bodovat i na MČR družstev. V příštím roce může být ale vše jinak, tak uvidíme.
Kateřina Kohoutková – v základních kolech patřila mezi nejvíce bodující členy družstva, bohužel ve finále byly vrhačky opravdu výborné a Kačka i přes osobní rekord v disku a kladivu body nezískala. Věřím, že ji to bude motivovat do příštího roku a jako dorostenka ještě nějakou medaili získá.
Karla Fouani – zatím malinko jako na horské dráze, jednou dole, jednou nahoře, finále ji nevyšlo kromě disku podle představ, ale příští rok může být vše jinak. Hlavně chodit na tréninky a vydržet zdravá.
Katka Plchová – před 2 lety jsem mluvil s maminkou a řešili jsme, zda má smysl dělat dále atletiku. Odpověď jsme dostali v sobotu na Kladně: smysl to má, i kdyby to měla být jediná a poslední medaile …
Jako u kluků chci poděkovat zraněným Natálii Vavrousové a Anně Herynkové, které s námi na Kladně byly a povzbuzovaly ostatní, celému zbytku týmu, který se na soupisku nedostal a nemohl s námi cestovat.
Zvláštní poděkování patří Denise Kisialové za neúnavné obcházení stadiónů ze všech stran a výrobu krásných fotografií, rodičům a všem rodinným příslušníkům našich atletů za podporu svých ratolestí při závodech i mimo ně.
Marek Čepelák, trenér Atletiky Jitřní